Indie není pro každého, to jsem věděla, ale říkala jsem si, že nejsem pricezna, ale….

Oni nepoužívají žádné matrace, takže vlastně spíte na stole a po ránu jste dřevěný.

Za čistý záchod jsem se musela začít modlit a nakonec ho našla v domě Matky Terezy.

A krajina? Co jsem zatím viděla, velká špína a odpadky. Trochu zeleně jsem viděla jenom v parku, za který jsem si zaplatila a nakonec i uklidila!

Sakra, s tou Indií, jsem se asi spletla 😲😂😲

Na letišti na mě čekalo překvapení. Obrovský květinový věnec skákají a volající moje jméno. Přinesl mi ho Nalaka ( můj kamarád se Srí Lanky), který se rozhodl, že za mnou přiletí, aby také pomohl dětem k lepšímu vzdělání. (ikdyž mi bylo jasné, že to nebyl jediný důvod). 🤔

Přes couchsurfing jsem nám našla ubytování, kde jsme narazili na milý páreček, který nás srdečně i ve 2 ráno přivítal a dali nám info, co v Kolkatě za 3 dny navštívít, než vyrazíme na naše dobrovolničení.

A proč jsem dorazila právě do Kolkaty? Byla to nejlevnější a nejbližší varinta, právě k té škole, kde budeme učit. Nehledala jsem si nic předem. A jako typický neturista: Vím, že tady mají být ženy zahalené, ale je tu vedro, tak co je tedy vhodne? Oni: ,,To co máš na sobě je úplně v pohodě!“ Já: ,,Vážne? Oni: ,,Jo!“ 🤔

Tak jsem šla a víte co? Nebylo! 😂 Byla jsem snad jediná z 5 milionového města, která měla tílko a sukni lehce nad kolena. Podle mě jsem tam v tu dobu byla i jediná bílá 😂 Od prvního kroku z baráku prostě máte ten pocit, že na váš všichni jen zírají. Teda, on to není pocit. To je fakt. Ponaučení pro příště. Googli jsi kam jedeš. Sice je to 3 největší město, ale v nejchudší části Indie. Všude doslova tisíce lidí hodně chudých, po zemi spících, pracujících, žebrajících. Někteří se v prasklém vodovoním potrubí sprchují, jiní tam zase čůrají. Děti také škemraly. Uprostřed chodníku, vedle silnice chrápaly, dokonce malé mimika se venku na zemi plazily. Šílenější město jsem ještě neviděla. 😥😥😥

My jsme se ocitili na chvilku v parku. Kde doprava byla slyšet minimálně, lidí přiměřeně a konečně trochu zeleně. Já, s mýma kraličíma ušima na hlavě, jsem budila ještě větší pozornost, ale mě to dávalo větší osvobozenost. Z minulých zemí jsem zvyklá, že lidé na mě více koukají, ale tady je to jiné. Více nepříjemné. Udivující výrazy, vukulené oči, žádný úsměv. Tak jsem si dala králičí uši, aby měli ještě větší důvod na mě čumět, jako na blázna. 😂

V ten moment jsme potkali místního profesionálího fotografa, kterému jsem se líbila a hned mě vzal do dalšího parku na profi focení a nachvilku jsem se stala v Indii modelkou! 😀 Rovnou jsme tam i natočili promo video, aby lidé více mysleli na naší planetu. Že házíme odpadky do koše je super, ale né všichni. Někdo do odpadků kope, jiný sbírá. Ale každý jedinec se počítá! Do jaké skupiny patříš ty? 🤔

Zapojilo se i několik mladých místních za to, že s nima taky natočím Tik Tok video. No doufám, že si z toho odnesli víc, než hudbení video s holkou z Evropy. Poslední den jsme i zorganizovali Clean program, kde jsme asi hodinu uklizeli odpadky na zemi. Přidali se k nám kamarádi od Nálaky. Místní jen koukali a chtěli selfie. Děti o peníze žebraly. My jsme jim nic nedali a nakonec sami od sebe nám pomohly. Tak aspoň zmrzku od nás dostaly a doufám, že na nás budou myslet, až budou chtít odpadky na zem házet! 😲

V následujích dnech jsme se toulali po městě, navštívili místní market, Dům Matky Terezy, zařídíli lístky na vlak do školy, ale v jeden večer, nastal ten moment, kdy jsem volala rodině: ,,Mami, ja chci domů! “ 😲 😂 😲

Po celém dni šlapání v 50 stupňovém vedru, je vám pak večer krásně, když začně pršet. My, úplnou náhodou, jsme opět potkali fotografa s jeho modelkou a stravili s nimi večer.

Zpívali a tancovali v dešti 2 hodiny. Bylo to fajn, ale po chvili vám je zima a chcete domů. No jaksi nám nedošlo, že bydlíme daleko a chytnout zde autobus nejde lehko. 🤔

Další hodinu jsme čekali na autobus, který nepřijel. Chtěla jsem rezervovat uber, ale v tom počasí internet nebo oni nefungovali a nešlo to. Místní taxiky vás nevezmou, protože jsme bydleli v jiné zóně a museli bychom vzít 3 různé auta a za hodně turistické ceny. Najednou jsem viděla autobus s nápisem místa, který je blízko čtvrti, kde bydlíme. Naskočili jsme a pochvilce si říkam: ,,Sakra holka, tady jsi v Indii, to, že je to tam napsané, neznamená, že to tam jede!“ A taky že nejelo 😂 😲 Odtamtud to přijelo a jelo opačným směrem. Tak jsme hned další zastávku vystoupili a bohužel před místní zavřenou hospodou, kde bylo pár podnapilých lidí. Jeden z nich nám chtěl pomoc, ale Nalaka byl nedůvěřivej, že je opilej a odháněl ho, čím atmosféru ještě zhoršoval. Málem se schylovalo ke rvačce a já je musela usmiřovat. V ten moment, zrovna půlnoc, tisíc kilometrů od rodiny a přátel, venku v Indii s klukem kterýho vy musíte ochraňovat než on vás, 4 hodiny venku na dešti zmoklá, zmrzlá a hladová a jediný co si přejete se dostat domů, ale nevíte jak. 😲 Ano, byla jsem zoufalá, ale nesměla jsem to vzdát. Už jsem to chtěla zalomit na autobusové zastávce na lavičce a počkat do rána, (ikdyž to také nedoporučejí, protože by vás mohli okrást) když v tom další člověk mě viděl, zeptal se co se děje a nějakým zázrakem přivolal uber, (asi byl pro něj a dal ho nám) který nás hodil domů. Sice nás taky trošku na Indii natáhl, ale já jsem byla šťastná, že jsme se dotali do našeho ubytování. Byla jsem pak v teple, v suchu, s horkým čajem v dřevěné posteli. A šup volat přátelům a domů, že potřebuju psychickou podporu. A to jsem v tu chvíli ještě nevěděla, že se příští týden budu cítit ještě hůř! 😮 😟Ale to tom zase příště! Tak, co na Indii a článek říkáte? 🤔