Dospělí i děti, všichni si se mnou povídat chtějí. Autobusy troubí. Tuk-tuk i kola se za mnou otáčejí. Nenápadně si mě všichni fotí. A co je potřeba být na Srí Lance slavný? Stačí být bílý a usmívat se, pak jste unikátní!  😂😂😂

Když si dáte do googlu Srí Lanku, vypadne na vás spousta článků a krásných instagramových fotek, co byste rozhodně neměli vynechat, kam se podívat a co ochutnat. Ano, mají určitě pravdu. Ale já se předem nedívám a rovnou místních se zeptám. Sice stále nemám klasickou fotku na provazu jako Tarzan, ani jsem stále nejela nejznámější trasu vlakem s krásnými výhledy Kandy – Ella a vůbec mi to nevadí. Nechovám se jako turista, ale cestuji, mluvím, oblékám, jím a chovám se jako místní.

Čokoládová maska abych splynula s okolím 😂

Jak cestuji?

Kamarádka, kterou jsem poznala na akci sbírání odpadků. Nevím kam se chystáš, ale klasickým autobusem raději nejezdi, nevíš zda přežiješ!

On: ,,Jedeme autobusem!“

No a měla pravdu. Řidičem autobusu bych se mohla klidně stát taky. Jde o to pořád troubit a zastavit poblíž zastávky. Lidé si dojdou nebo vyskočí za jízdy. Jediné co je třeba se pokusit držet vozidlo na silnici. Je však jedno v jakém pruhu, tady se jezdí i v protisměru! Většinou je bus přeplněný a jestli náhodou všichni sedí a konečně cítíte pohodlí, řidič zastaví a řekne, ať si všichni přestoupí do jiného autobusu, který je zase plný 😂

S vlakem mám podobnou zkušenost.

On: Neboj, koupil jsem druhou třídou, což znamená, že si sedneme.

No nakonec bylo opět plno a jediné místo na sezení bylo u otevřených „dveří“! Jelikož cesta trvala 4 hodiny tak si sednout prostě chcete. Vlak se houpe jak na horský dráze a turista vedle mě s velkým batohem pořád strká a říká.: Já se omlouvám slečno, ale ten vlak se šíleně houpe, jste v pořádku?

Já: No ještě jsem nevypadla a žiji, tak ano! 😂

Jak mluvím?

Já: ,,Chtěla bych se naučit pár základních frází. Je to slušný a místní to ocení i pobaví!“

On: No jasně a vymyslím ti i nové jméno!

Takže když někoho potkám, říkám: Zdravím Vás. Jmenuji se Maduka. Jak se máte? Dobře? Jste šťastný? Ano, ano? Já jsem šílená, Já jsem šílená! 😀

Lidé to miluji, stále se smějí. A s překvapeným výrazem se pak ptají: ,,Ty umíš Sinhala jazyk?“ Já jím v jejich řeči odpovím: „Ou Ou“ (ano ano) 😀

On: „Máš ráda divadlo?“ Já „Ano“ On: ,,Super, kamarádi mají dnes představení, to musíš vidět!“

Já: „Ok, je to v angličtině?„On: „Hm.. jasně! …“

No jediné anglické slovo, bylo policejní stanice a to bych poznala i bez nápisu, protože tam byl pán v uniformě. V půlce jsem musela odejít, už mi hrabalo 😀

Co nosím?

On: „To máš jenom tyhle jedny šaty?“

Já: „Ano, mám jen jedny.“

On: „No tak to ne, musíme ti koupit jiný, takhle tady chodit nemůžeš.“

dav

Tak jsme koupili nové šaty. Staré jsou prý ošklivý a musela jsem je nechat v obchodě. Tak mám stále jen jedny šaty. Jo a už mají díru. Takže záleží jakou stranu si je obléknu, ale někdy mi kouká zadek, někdy předek od kalhotek. 😂

No a když jsme u nějaké rodiny, půjčí mi jejich dlouhou sukni, ať se prý cítím jako doma. ( no, když jsem bydlela doma sama, chodila jsem i nahá, ale to jim říkat nebudu)

Kde bydlím?

Přespáváme u místních. Většinou něčích kamarádů. A jelikož všichni bydlí u rodičů, tak když k nim dorazíme, sejde se celá rodina. ( Takže celá vesnice 😂)

Nastává seznamovačka, stále dokola. 😂Nejčastější otázka je odkud jsem. Když jím povím z České republiky, tak 2 procenta ví, kde to je. 40 procent znají Německo. Zbytek tuší, kde je Evropa 🙂 Vzdala jsem to.

Oni: „Odkud jsi?“

Já: „Pocházím od mé matky!“ 😂😂😂

Co tady jím?

Jedno slovo – cukr (sacharidy)!

Pije se tu černý čaj se třemi lžičkami cukru, podávaný s něčím co je ještě víc sladké. Já všem dopředu hlásím bez cukru, jsou v šoku a většinou mi tam aspoň jednu lžičku dají.

K snídani, k obědu a k večeři je rýže. Oni si dají trošku masa, trošku zeleniny, trošku kokosu, trošku čočky a plný talíř rýže. A já po měsíci?

Já: „Co bude k snídaní?“ Oni: „Rýže a sambola“ (chilli a kokos).. Já: „Hm… já si dám ovoce a kokos, nemám moc hlad. Co bude k obědu?“ Oni: „Rýže a curry“ Já si dám maso, zeleninu, čočku a trošku rýže, abych neurazila a řeknu, že nemám moc hlad. Já: „Co bude k večeři?“ Oni: „Rýže…“ Já: „Děkuji, dnes večeři vynechám“ 😂😂

A tak si tady už měsíc žiji a cestuji a poznávám. Milují mě a já je, tak se tu ještě zdržím a pomoc místním zkusím. (odpadky, sázení stromečků, uvidíme co všechno mi do cesty přijde)

Oni: „Bílá žena přijela do naší vesnice a dokonce uklízí náš ostrov“

Já: ,,No hoši, klidně se můžete přidat.“ 😂

Jsem často středem pozornosti, což je občas je milé, ale také otravné. (Už vím, jak se cítí hollywoodské hvězdy! 😀 😀 )