- Jak je možné, že tu jedí rukama a na konci dne jim nezbývá jídlo za nehty?
Oni: ,,Neustále si je stříháme.“
Já: ,,Takže jako Evropanka, mít krásné dlouhé nehty mít prostě nemůžeš.“
- Neustálé troubení tuk-tuků a autobusů je baví, nebo se tím zdraví?
Oni: ,,Je to opatření, ale zároveň nás to baví 😀 „
Já: ,,Troubí tu tak, že už v tom slyším i melodii. V Evropě se troubí minimálně a to mě teda vyhovuje.“
- Když jdete na místní záchod, jak dlouho dokážete být v podřepu?
Oni: ,,No moc dlouho ne, prostě si stoupneš a tím si odpočineš.“
Já: ,,Jinak řečeno,na záchodě děláš dřepy.“
- Holení intimních partií?
Oni: ,,Myslím, že to tu nikdo nedělá.“
Já: ,,To jen tak v jejich dlouhém hábitu v řece nejde, musíte na návštěvu k sousedům,
kde mají koupelnu uvnitř baráku, bylo zvláštní jim to vysvětlovat! :D“
Přes dva týdny se mnou cestovala šílená Jahu. Určo sleduj zde: https://www.facebook.com/GingerThunderTravels/?epa=SEARCH_BOX
Přijela v noci na mé narozky, plná elánu. Tak jsme celou noc nespaly a vyrazily vlakem (11 hodin) prozkoumat krásu centra ostrova. Město Ella. Hodně turistické, ale okolí krásné. Přes Couchsurfing jsme se ubytovaly mimo, uprostřed džungle. Velmi prosté, ale okouzlující. Dům bez dveří či oken, bez moderních spotřebičů, jako lednička či pračka a naše matrace byla vlastně pod střechou venku. Na Srí lanku nic neobvyklého, ale v tomto případě ano. Byl to milionář.
Cesta vlakem
Ještě před pár lety žil v hlavním městě. Měl několik domů, ještě víc aut a desítek sluhů mu říkalo pane. Z ničeho nic, všechno prodal, začal dělat charitu a přestěhoval se s pejskem do džungle.
On: ,,Teď jsem konečně šťastný. Měl jsem možná podle některých všechno, ale já jsem to tak necítil. Teď ráno vstanu, nakrmím psa a ryby v řece, chvilku pracuju, napsal jsem cestovatelskou knížku a dělám na mobilní aplikaci. Pak jedu na kolo, večer se vykoupu v řece, uvařím večeři z lokálních surovin a jdu spát.“
autor této knihy
Chvilka zamyšlení, umíte si takový život představit? Velmi inspirativní člověk. Děkuji!
S jeho pejskem
Po třech dnech jsme se přesunuly dál do Nuwara Eliya. Z místního couchsurfera se vyklubal majitel hotelu. Proto tento způsob cestování miluju. Jednou spíte venku uprostřed džungle a další den v hotelovém pokoji. 😀 Já jsem se po měsíci a půl, cítila zase jako v Evropě.
Majitel: ,,Holky, buďte tu jako doma. Miluju lidi, je tu i další couchsurfer z Ruska, tak můžete vyrazit po okolí spolu. Zařídil jsem pro vás několik výletů.“
Byly jsme se podívat na další vodopád a do opičího chrámu. Závodily jsme v tuk- tucích a prodávaly v místním street food marketu.
Byl to velký dobrák od kosti, který se snaží pomoct všem, kteří si to podle něj zaslouží. Všichni jeho známý se na něj obrací. Podle mě, zapomíná na sebe, připadal mi trošku ve stresu, díky hotelu. Patří mu velké díky! Pomohl Jahu splnit několik výzev! Jediné co po nás chtěl, aby jsme šířily dobro dál. Věří na karmu (což všichni buddhisté, ale já jako ateista taky), takže samozřejmě budeme! A vy věříte? 🤔
A pak jsme vyrazily do vesnice mého dobrého kamarády Nálaky. Celá vesnice už na nás netrpělivě čekala. Já už jsem tam byla na dvou pohřbech, takže jsem nejméně půlku vesnice znala a díky dalších třem svatbám, které byly před námi, znám všech 5000 tisíc obyvatel. 😀
cesta autobusem
Pohřby na Srí Lance trvají většinou 3 dny. Tělo zůstává doma, lidé chodí pozůstalým dát upřímnou soustrast a říct sbohem mrtvému tělu a pak se “paří“. Popíjejí nescafé a čaj, jedí sušenky, hrají karty a drbou. Snaží se zabavit rodinu, aby nemysleli na smutnou tragédii. Jelikož jsem tam byla já, která jim pomáhala roznášet občerstvení, o zábavu bylo postaráno. Všichni řešili, že bíla holka jim tam nabízí vanilkové (bílé) sušenky. Cítila jsem se trošku nepříjemně, ( jen si to představte, jak někde stojíte a stovka lidí vás obklopí a jenom se na vás dívají a něco si povídají ). Tak jsem se nenápadně schovala v koutě s hospodyňkami. Po hodince kamarád přišel, že odcházíme. Já celá natěšená vyskočila a zeptala se: ,,Kam jdeme?“ On: ,, Na další pohřeb“
No a bylo po srandě a přišlo další deja vu.
Každopádně teď jsme byly s Jahu pozvaný na svatbu. Tak jsem si říkala, že když budu středem pozornosti, jsme na to dvě a můžeme je drbat taky 😀
Stávaly jsme v 5 ráno, aby nás odvezly do salónu, kde jsme už z předešlého večera měly zamluvené jejich tradiční oděv. Měla jsem menší nehodu na motorce, naštěstí z toho bylo jen odřené koleno, fialová modřina pod okem a lehké omdlení, když jsem viděla svoji krev. Doktor mi ránu vyčistil a dostala jsem místní glukózový cukr na srovnání nízkého tlaku a šlo se čančat.
Jak je to s nošením saree, jsem psala už v příspěvku na fcb! Proto mě sleduj i zde:
Svatba byla opravdu velkolepá. Začínalo se tradičním tancem. Nejdříve se tančí pro ženicha, pak pro nevěstu. Vymění si prsteny, oblečení, rozbijí kokos a hází pár drobných na zelené listy na zem a pak přijde velká žranice. ( Spousta jídla je asi jediné, co máme na svatbách z českem společné)
Za 3 dny následovala druhá část – tzv. homecoming. Nejdříve v pronajatém sále, následně u ženicha doma. Nevěsta vymění šaty za červené ( znázorňující krev po líbánkách). U vstupu do domu je rodina a přátelé nevěsty, čekající na pozvání dovnitř. No a abychom si to pořádně užily, 7 večer nás čekal další autobus na druhou homecoming svatbu. Pro nás to znamená, více pití, jídla a selfie 😀 Tentokrát i alkohol, který se podával pouze ve vyhrazené místnosti, kde byli jenom muži. Po chvilce jsme také byly požádány odejít. (prý po naše dobro, aby nás opilý muži neotravovali)
Náš Srí Lančan (Nálaka) se stal naším místním průvodcem a provázel nás po Srí lance další 2 týdny. Dostala jsem se opět na Adam´s peak (5500 schodů), kde jsem tedy konečně viděla východ slunce. Pak jsme se procházeli mezi čajovými poli a zavítali do historického města Anuradhapura.
Nálaka byl opravdový gentlman. Staral se o nás jako o princezny a vždy se ujišťoval, že jsme obě šťastné. Což bylo párkrát složité, protože máme každá ráda jiné jiného. Jahu má ráda spíše evropskou kuchyni a hlavně žádné chilli a já si místní kuchyni s chilli oblíbila! Jahu chce k pití něco studeného, nejlépe kolu, já zelený čaj nebo černou kávu bez cukru. Takže když jsme byly na nějaké návštěvě, chudák místní rodině překládal, jak jsme náročné 😂
Je to muž, který má za sebou temnější minulost a teď se snaží rozveselit všechny kolem sebe. Trošku mi připomíná mě – blázen, který z ničeho nic na ulici zpívá a tančí a s každým se baví.
V autobuse …
On: ,,Chcete si sednout mladá paní?“ (paní okolo 40 let)
Ona: ,,Ne, v pořádku za chvilku vystupuji.“
On: Dobře, aspoň vám podržím tašku a jak se dnes máte?“
Ona: Jedu z KFC do nemocnice, moje dcera má rakovinu a měla chuť na křupavé kuře…“
V parku…
On: ,,Ahoj krásná holčičko, jak pak se máš?“
Maminka od holčičky: ,,Moje dcera je hluchoněmá…“
On utrhl kytku na louce a dal jí holčičce a usmál se, objal a políbil na líce…
Další zamyšlení…. Já jsem si uvědomila, že vážně někdy řešíme v životě banality…
On se chce dostat do politiky, což já teda ne. Musela jsem mu ale slíbit, že jestli se stane příštím prezidentem, vrátím se a vezmu si ho 😀 Což by byla hodně velká výzva, když teď vím, jak to s těmi svatbami chodí. Doufám, že když tak rozvody jsou jednoduší 😂😂😂
Každopádně nastal čas letět dál.
On: ,,Ty tady asi nezůstaneš viď a budeš pokračovat po světě?“
Já: ,,Ano.“
On: ,,Tak na co čekáš, kup letenku a leť.“
A tak jsem odletěla 😀 Jen jsem nevěděla kam a na instragramu začalo hlasování. Sleduješ mě? Příště třeba i ty můžeš ovlivnit moji další destinaci. Zní to šíleně? Teď vyhrála Malajsie!
Žádný komentář