Celý červenec jsem byla v Nepálu. Proč, když tam bylo období dešťů? Protože mi to kamarádi z Indie doporučili. Je to blízko, tak jeď. Tak jsem jela. Yeswoman! (mimochodem jsem v batohu nosila 8 mesiců nepromokavý plášť a den před odletem, jsem ho darovala kamarádce, protože jsem ho ani jednou nepoužila. No, tady bych ho unosila, skoro každý den. 😀

Krásné ráno

Deštivé odpoledne

Ve videu se mě hostitel ptá, zda jsem cítila zeměstřesení, ale já jsem mu vůbec nerozuměla. Až když jsem se na video podívala v mobilu, jsem zjistila, co říká. 😀 A ano, cítila. Celý barák se otřásl, ale já jsem si myslela, že on spadl ze žebříku. Nastěstí to bylo jen lehké zemětřesení a nikomu se nic nestalo! 🙂

Přiletěla jsem do Kathmandu o půlnoci. Neměla jsem internet, u sebe jenom indické peníze a kartou platit nešlo, bankomaty nefungovaly. Místní simkartu jsem nemohla koupit, protože ani směnárny neakceptovali indické bankovky. Jediná možnost tedy byla vzít taxi, kde řidiči jsou vděčný za všechny prachy. Taxikáři se jako vždy předháněli, který z nich mě uloví, přijde mi to vždy jak na burze, ale opačný systém, kdo přihodi míň, za prvé, za druhé a prodáno pánovi v červeném tričku ;-D

Řidič mi vzal batoh a vedl mě pryč od letiště, přišlo mi to podezřelé, protože všichni parkovali hned u vchodu. Policajt nás sledoval a přišel ke mě, zda je všechno v pořádku. Já; ,,No, tento pán říka, že je taxikař, ale na autě to není poznat, tak nevím, zda mě nechce unést?” Tak si nepálsky pokecali a pak řekl; ,,Nebojte slečno, opravdu je to taxikář a unést vás nechce.” No by mě zajímalo, jestli se na to vážně zeptal ;D

V hlavním městě Kathamndu jsem strávila pár dní a hned první den mě chtěli slušne okrást. 😀

On: ,,Dáš mi telefon?“

Já: ,,Proč?“

On: ,,Jen si zavolám”

Já: ,,Nemám místní simkartu”

On: ,,To nevadí”

Já: ,,To vadí, to si nezavoláš”

On: ,,Aha, tak dáš mi ten telefon?”

Já: ,,A proč? Chceš ho ukrást”

On: ,,Začal volat na jeho kamarády a říka mi: ,,Možná…”

Tak jsem ho poslala do háje a rychle se v davu ztratila.

Dva dny jsem sama odpočívala v hostelu a pak si našla místní rodinku. Při první návštěvě a pár minutách seznamení: On: ,,Máš kliku, že jsi přijela dnes. Před pár dny mě ovládla černá magie, křičel jsem na všechny, předvídal budoucnost a házel s věcmi” Já: ,,Hm.. děkuji, cítím, že jsem teda vážně lucky!”

No co vám budu povídat, byl divnej, snažil se být milej, ale jen za to, že by semnou šel do města chtěl peníze, protože jsem přece turista. Jeho rodina byla velmi milá a za to jsem vděčná. Tak přesto všechno jsem si užila srandu, trochu vzteku a první zemětřesení a místní oslavování se starostkou města, kde jsem se naučila jejich místní tanec.

Jelikož se mi nechtělo chodit po městě sama, našla jsem si přes couchsurfing cestovatele. První den negativního, co všechno a všechny kritizoval. Druhý den Turek, co už asi 10 let cestuje, potkal tisíce lidí, ale já jsem ta osudová, do které se zamiloval a chce cestovat do konce života. Třetí den v celku normální kluk z Holandska, který stopuje z Bali domů. On: ,,Můžeme v Nepálu stopovat spolu” Já: ,,Yes!”

Tak jsme vyrazili. Jelikož je období dešťů, lidé jsou milí a hned zastaví. Strávili jsme spolu asi 5 dní a v Pokhara se odpojil, byl milej, ale jsou lidi co tě dobijí energii a jiní ti ji berou. Já se najednou cítila úplně vyšťavená. Nastala u mě cestovatelská krize a chtěla jsem být sama. I pánovi z recepce jsem se vyhýbala, abych si s ním nemusela povídat o tom, z jaké jsem země a jak se mám. Dvě otázky, které vám lidé položí asi 100x denně. Jestli cestujete, tak o tom víte svoje 😀

Po dvou dnech jsem sebrala odvahu a vyrazila na organickou farmu a vše se otočilo k dobrému. Majitel úsměv od ucha k uchu. Klučina na kluky, který dělal stále samé srandičky a strašně milá a spirituální holčina z Kanady, Polák, který cestuje po světě na kole a vůbec nemluví a Ind co chce být youtuber.

Spolu jsme tam mezi dobytkem žili, místní kuchyni vařili, poznali všechny sousedy, dělali jógu, hrabali se v hlíně, abychom si zvýšili dávku hormonu štěstí. Funguje to, zkuste to. Ráno si zabořte chodidla a ruce do hlíny, hrabejte si, hrabejte, po obličeji rozmažte, pak se podívejte do zrcadla a nepřestanete se smát.

Na posledních 10 dní mi přijel z Indie kamarád, s kterým jsme pak stopovali do hor a poznávali tu zelenou krásu Nepálu. Prostého žití na vesnici. Bez signálu v telefonu. Boží!

V dnešni době bych to doporucila každému, jednou za měsic někam vypadnout a nebýt online a opravdu si uživat naplno ten život offline! Ale ne teď. 😀 Pokud se vám muj blog libí, nebojte se sdílet. Karma je zdarma 😀

PS. Pokud rádi vaříte, napište mi o recept, pošlu vám ho i odkazem na tradiční muziku a můžete si navodit nepálkou armosféru i doma! No a příště nás čeká opět Indie. Namaste!